Neocitnout se na suchu

Měli jsme letos nejdeštivější léto za posledních deset roků a nejchladnější za uplynulé tři roky. Hlásili to v rádiu. Hrozba zemědělského sucha je zažehnána. Tak to je fajn.

Odborníci ale trvají na tom, že horké a suché počasí v celé minulé pětiletce, především za tři rekordně nejteplejší léta 2015, 2018 a 2019, u nás způsobila nejhorší sucho za posledních 500 let. To se za jedny prázdniny nesrovná. Boj proti klimatickým změnám proti tomu mnoho nezmůže, je nutné se na změny připravit a přizpůsobit se jim. Bránit erozi půdy, která v hlubších vrstvách i nadále trpí naléhavým nedostatkem vláhy. Zadržovat vodu v krajině. A nejen tam. Ano, zní to povědomě. Ještě někdy z jara se o těchto věcech často mluvilo a psalo. Jenže teď hrozí, že to dopadne jako onehdy po tisícileté záplavě. Voda odtekla, škody se napravily a dlouhodobá předběžná opatření... ale prsimvás, to snad teď pár set let zase může počkat.

V boji proti suchu, ono se to tak i oficiálně jmenuje, to vládní hnutí, se opravdu něco hnulo. Dešťovka, šedá voda – víte oč jde. Užitečně se ty programy tváří, užitek i nějaký dají. Ale ten se týká právě teď tohoto deště, obrazně řečeno. Strategickému „boji proti suchu“ chybí hodně do dálky zahleděný fištrón, který by konkrétní opatření dával do souvislostí s klimatickými změnami.

Příkladem budiž připravované nařízení o minimálních zůstatkových průtocích. V období sucha může zapůsobit přesně opačně, tzn. urychlit odtok vody z krajiny a poškodit faunu a flóru vodních nádrží, které budou nuceny odpouštět vodu, aniž by do nich dostatečně přitékala. Návrh nařízení předkládá ministerstvo životního prostředí, od kterého se zejména očekává, že bude chránit biodiverzitu, tedy i stále vzácnější vodní živočišstvo a rostlinstvo. Mělo by k tomu mít i dostatečně fundované poradce, kteří mu poradí, že u nás nemá voda odkud přitékat, jsme na „střeše Evropy“. K nám může voda jen napršet, proto je tak nutné, aby jí tu co nejvíce i zůstalo.

Předložený návrh jde proti obecnému principu zadržování vody v krajině, zpomalení odtoku vody z území a je také kontraproduktivní při snaze o budování vodohospodářských zařízení. Striktní ujednocení směrných hodnot MŽP při budování nových nádrží se zase stane dalším administrativním problémem navíc, protože v určitých oblastech nebude mít smysl, při v současné době nízkých průtocích (a suchu) a následném zachování minimálního zůstatkového průtoku podle tohoto nařízení, tyto nádrže budovat. Nádrže by byly v létě suché (bez vody). Mnohem účelnější by bylo provést zatřídění nakládání s vodami s ohledem na vliv na vodní tok a jeho okolí. Rozhodujícími aspekty určujícími vliv na vodní tok by měly být například poměr velikosti ovlivnění průtoku a samotného průtoku ve vodním toku, či tvar a charakter vodního toku v místě ovlivnění (vzdutí, profil dna koryta, apod.), zkrátka posouzení každého jednotlivého toku, a podle toho určit průtoky.

Podobně nedomyšlená je i chystaná novela vodního zákona. Ona je tedy nutná, stávající norma je zastaralá, reaguje spíše na záplavy než na sucho, pochopitelně. Ale ta reakce na sucho musí být logická a poměrně razantní. Příkladem budiž zacházení s odpadními vodami. Podle platné směrnice EU je možné odpadní vody vyčistit a znovu použít. Novela vodního zákona ale směrnici nijak nereflektuje a trvá na tom, že i vyčištěná odpadní voda se musí vypustit do recipientu, případně využít pouze pro vlastní potřebu v místě, kde tato voda vznikla.

Opětovné využití odpadní vody je navíc v souladu s vládou schválenou Koncepcí ochrany před následky sucha pro území České republiky. Vláda se v ní zavázala nastavit legislativní podmínky pro opětovné využívání odpadních vod, jelikož s čištěnými odpadními vodami je potřeba postupovat jako se surovinou a recyklovat ji. Novela vodního zákona by tedy měla umožnit opětovné použití takovéto odpadní vody. V tomto bodě tedy vláda ani neplní vlastní sliby. Že by už nevěděla, co sama slíbila?

Což o to, není problém jí to připomenout. Ale ono to spíše vypadá jako taková běžná vládní praxe: bezhlavá, nepromyšlená, jednotlivá opatření, přijímaná podle toho, kdo má zrovna nejhlasitějšího lobbistu nejblíže vlivným ministrům a kdo si vyřve více peněz z rozpočtu. Ve výsledku taková opatření nejen že problém nikterak nevyřeší, ale mohou i poškodit samo životní prostředí, obydlenou krajinu, zemědělství i průmysl.

Novelu vodního zákona projedná v týdnu sněmovna a je poslední šance napravit chyby.