Už několik dní docházejí zprávy, že se Rusko a Ukrajina ve třetím kole vyjednávání blíží ve svých stanoviscích k některým shodám. Aktuálně ruská agentura TASS upřesňuje, že jde o podmínku zásadní – neúčast Ukrajiny v NATO.
Když už i TASS připouští jakousi možnost dohody, zní to nadějně i přesto, že Rusové dál mohutně bojují proti civilistům a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dál úpěnlivě žádá západ o vojenskou pomoc, přísnější sankce proti Rusku a vytvoření bezletové zóny nad Ukrajinou. Podle některých expertních politicko-vojenských náhledů jde o to, aby ani jedna strana při vyjednávání neměla slabší pozici, aby nevznikl ani náznak dojmu, že jedná v nouzi. Připusťme nyní, že na tom něco je, i když obě strany se v nouzi, podle dalších expertních odhadů, nepochybně nacházejí.
Po druhém kole rozhovorů to vypadalo, že se Putin vehnal do zoufalé situace, protože nemá kam ustoupit, za zády má Moskvu, a musí vyhrát. Cíle svého tažení si jasně stanovil, a ty musí splnit. Ale teď musíme vzít v úvahu také jeho kluzkost. Může vyhrát. Prohlásit Ukrajinu za denacifikovanou není problém. Stejně jako tvrdit, že zachránil ruské a rusofilní ukrajinské občany před národnostním útiskem a šikanou. Ukončení zahraniční vojenské pomoci Ukrajině se stane „demilitarizací“ a za „vyhranou“ neutralitu Ukrajiny lze prohlásit její závazek nevstoupit do NATO, ke kterému je Zelenskyj zřejmě ochoten.
Hovoří se, celkem správně, o tom, že suverenitu případné neutrální Ukrajiny by muselo garantovat nějaké mezinárodní těleso, třeba modré přilby OSN. Její politickou nezávislost třeba cosi jako volební hlídky OBSE. Je bez problémů splnitelné, aby členem těchto hlídek bylo také Rusko. Další Putinovo „vítězství“. A své členství v Evropské unii může Ukrajina po takřka neomezeně dlouhou dobu suplovat systémem dvoustranných smluv, jakýmsi švýcarským modelem. Tedy ano, chcete-li, také Zelenskyj má jak, a bude muset, zakličkovat, jinak to nepůjde.
Zdaleka není dojednáno, zdaleka není vyhráno, ale už je nejvyšší čas řešit otázku, co pak. Sejde se dárcovská konference pro Ukrajinu, naplánují se pomoci, dotace, investice a tak. Skoro to samé ale bude nutné zorganizovat pro Rusko. Také ono vstoupí do mírové doby ekonomicky zdevastováno válkou – a sankcemi. Jemu pomáhat a v něm investovat bude mnohem složitější. Nikdo mu nevěří. Nejen po stránce politické a vojenské, ale ani po stránce ekonomické a obchodní. Že bude obchodovat jako férový, právní stát.
Přesto se budou muset nějaké cesty najít. Náhlé zhroucení Ruska, jakkoliv je to dnes říše nehodná a destruktivní, by se mohla změnit v planetární katastrofu. Ekonomicky by to vrhlo svět do vleklé krize. Vojensky do depresívní nejistoty. Politicky – to bych si teď zahrával se žánrem sci-fi. Je to lákavé, ale nechme to na později.
Vyšlo v internetovém deníku Svět hospodářství
