Mezi energetickými odborníky, kteří nové podmínky komentovali, zazněl samozřejmě také hlas ekologistů. Hlas rozzlobený. „Evropská komise se ještě více posunula od původních vědeckých vstupů do taxonomie - které posoudily udržitelnost či neudržitelnost jednotlivých technologií - k politickému řešení, kdy se snaží zahrnout požadavky co nejvíce států, které se snaží označit všechny svoje plány v energetice jako zelené," napsal např. Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí Duha.
Je to zásadní nedorozumění. V taxonomii Evropské komise není za mák vědeckosti. EK není vědecké těleso. Původně, připomeňme, byla Komise „strážkyní dodržování smluv“. Jako jediné těleso EU může předkládat návrhy zákonů a vykonává delegované pravomoci. Jednou z takových je sestavení taxonomie, součásti prováděcího programu Fit for 55. Ten je aplikací jí dříve navrženého a prosazeného zákona Zelený úděl (Green New Deal).
Ne snad, že by 33 generálních ředitelství, které Komisi tvoří, nedisponovalo odborným aparátem. Ale jejím zásadním úkolem není vykládat a uvádět do praxe vědecké poznatky. Zásadním úkolem Komise je obhajovat zájmy EU.
Pomineme-li zásadní pochybnost o tom, zda vůbec měla nějaká taxonomie v portfoliu Evropské komise existovat, pak je nanejvýše pochopitelné, když už existuje, že zahrnuje požadavky co nejvíce členských států. Ani jeden z těchto požadavků nesměřuje „k rozvrácení klimatu“, jak pravila Veronika Dombrovská z Limity jsme my, samozřejmě na základě vědeckých závěrů. Žádné rozhodnutí EK nemůže rozvracet vědecké teorie, natož klima.
Lidé se o vědu opírají odedávna. Už když lékaři předepisovali strouhané jelení parohy a drcené penisy na zvýšení potence, když prodavači nabízeli vodičky na růst vlasů, nebo když plochou Zemi nesli na hřbetech sloni. Vědecký poznatek, že Země je kulatá, zamítl na počátku 17. století inkviziční soud, těleso arci nevědecké. Touha po poznání ale je neustálá a mnohem větší, než rozsudky. Kdyby tomu tak nebylo, zůstali jsme u Aristotela.
Věda se dokáže pochopitelně i mýlit. Ba, může být někdy i trochu nafoukaná. Na konci 19. století patentový úřad v Paříži vydal prohlášení, že odmítá přijímat přihlášky na tunel pod La Manche, na letadlo těžší než vzduch a na perpetuum mobile. Vědecky nemožné. Počátkem minulého století byla vědecky vyvrácena možnost helikoptéry. Ve 40. letech už ji Igor Sikorsky v USA sériově vyráběl.
Současná věda má úchvatné technické a intelektuální nástroje, jimiž může dosahovat poznání. Dokonce prolamovat hranice poznání vlastnoručně vztyčované. Například matematické modely. Ty umožňují poznat to, co je nepoznatelné v jedné lidské generaci. Avšak zacházení se získanými poznatky a jejich interpretace by nějakým převratným novinkám podléhat neměly. Výstup matematického modelu není nic více, než „co by kdyby“. Hypotéza, která se může zpřesňovat, potvrzovat, zpochybňovat, výrazně posunuje poznání lidstva kupředu. Hlasování a většinové rozhodování o její pravdivosti nás vracejí do počátku 17. století.
Ve druhé polovině toho minulého se u nás učilo, že věda nemůže být sama o sobě, že věda je „stranická a třídní“. Tím se smazával rozdíl mezi vědou jako způsobem poznávání a využíváním poznaného. Měli jsme vědecký marxismus-leninismus a vědecký komunismus. Marxův Kapitál je dílo vědecké a ve své analytické části velice trefné. Jeho aplikace – světová proletářská revoluce, zespolečenštění výrobních prostředků, zavedení diktatury proletariátu a rozdělování podle potřeb – to už je politika: stranická a třídní, i když také Marxova. Po právu toto své dílo nazval Komunistický manifest, a nikoliv vědecký komunismus. To až ti po něm.
Dnes už nedorozumění nabírá takového rozměru, že když věta začne slovem „věda“, vykouzlí to na tvářích vrásku nebo úsměv. „Věřte vědcům“, hlásá Thunbergová a pátečníci za budoucnost. Ke smůle vědců už to málokdo bere vážně. Z prostého důvodu. Ekologie a klimatologie, včetně jejich matematických modelů, jsou vědy trousící poznatky a hypotézy. Je užitečné věřit, že vyzkoumané a hlásané vědecky poctivě. Ovšem závěry klimatického panelu OSN odsouhlasné 99 % vědců už jsou manifestem. Tak i Zelený úděl je manifest - stranický a třídní.
Mějme vědu a vědce v úctě, přes všechny jejich omyly a přešlapy. Mají na ně právo. A dejme císaři, co jest císařovo.
